Medvídci a komisař Vrťapka
Letošní andersenovská noc byla tak trochu detektivní - spolu s komisařem Vrťapkou jsme měli v plánu řešit různé detektivní záhady, luštit tajná písma a taky se nějakou šifru i naučit. No a samozřejmě jsme se těšili na už tradiční výtvarné tvoření, čtení a poslouchání pohádek a taky na to, jak si to s ostatními třídami rozdáme v tělocvičně při polštářkové bitvě.
Večer začal slibně. Natěšení medvídci se rozdělili do šesti skupinek a poté, co jsme se seznámili s hlavním pátračem Vrťapkou a jeho přáteli, jsme společně začali řešit první případ. Ještě jsme zdaleka nebyli u konce, když detektivy přepadl strašný hlad :-). S vypětím všech sil jsme vypátrali zločince i uneseného pejska a nastala občerstvovací pauza. Medvídci by nejraději celý večer pojali jako piknik (což o to, množství dobrůtek, které se objevily na lavicích, by nám v pohodě vystačilo na celonoční hodování a ještě by i něco zůstalo), ale po čtvrthodině byl vydán příkaz: "vyčistit stoly!" a pokračovalo se dál.
Na řadu přišly šikovné ruce a výroba pohyblivé postavičky pejska Vrťapky. Posilnění medvídci se pustili do díla a za necelou hodinku měli skoro všichni hotovo.
Po krátké polštářové bitvě (tentokrát jsme bojovali proti prvňáčkům a bylo to nerozhodně) nastalo hlavní pátrání - tedy mělo nastat :-). Každá skupinka dostala svůj pracovní list, fotografie a charakteristiky podezřelých a také indicie, které měly vést k vyřešení případu. Ale zřejmě pokročilá večerní hodina způsobila, že většina detektivů už jen vrtěla hlavou a opakovala: "já to nechápu", takže jsme nakonec museli dát hlavy dohromady a případ po nějaké době vyřešili společně.
V andersenovské krabici ležely ještě křížovky, tajná zpráva spolu se šifrovací mřížkou a tři stránky večerního čtení z úplně nové knížky Vendulka a drak. Jenže postupující únava vykonala své - čím méně byly medvídkovské pátrací týmy schopny přemýšlení, tím více (a hlasitěji) jim jely pusinky. A tak jsme se postupně začali přesouvat do klubovny k poslednímu bodu programu - totiž k pohádce na dobrou noc a spinkání.
Zklidnit 24 dětí namačkaných do dvou řad jako sardinky v plechovce však není jen tak. Smích je velmi nakažlivý a v takovéto situaci stačí sebemenší záminka. Pak se rozjel kolotoč "napít - čurat - napít - čurat" :-). Nakonec zabrala až zbraň nejsilnějšího kalibru, totiž hrozba telefonátu rodičům. Chichot a šeptání postupně ustávalo a něco po půlnoci už bylo slyšet jen pravidelné oddechování a chrupkání spokojených spáčů...
Dvě hodinky ráno utekly jako nic - ještě jsme ověsili strom Pohádkovník barevnými lupami s napsanými přáními, uklidili klubovnu i třídu, udělali pár fotek (jako obvykle jsem stačila vyfotit něco málo na začátku a pak až na konci, prostředek klasicky nestíhám) a byl tu konec :-)